Centrální bankovnictví vzniklo na našem území r. 1816, založením Privilegované Rakouské národní banky. Dále zde působila Rakousko-Uherská banka (1878-1918), Národní banka Československá (1926-1950), Státní banka Československá (1950-1993) a Česká národní banka (od 1.1.1993). V období po vzniku samostatného československého státu (1918-1926) zastával činnosti spojené s emisí oběživa Bankovní úřad Ministerstva financí.
Česká národní banka má zakotvený svůj cíl, postavení a činnosti v Ústavě ČR a zákoně o ČNB. Jedná se o ústřední banku státu a orgán vykonávající dohled nad finančním trhem. Hlavním cílem ČNB je péče o cenovou stabilitu. Za její nejdůležitější činnosti lze považovat určování měnové politiky a výkon dohledu. Dále emituje oběživo, stará se o devizové hospodářství, přijímá vklady a poskytuje úvěry bankám a zajišťuje operace pro stát.
Poprvé v zákoně o SBČS z r. 1989 je zmínka o bankovním dohledu. Činnost dohledu se relativně vyvíjela. Postupně přešla od prosté kontroly dodržování právních předpisů k široké činnosti zahrnující povolovací, kontrolní, analytickou, legislativní, koordinační a jinou činnost. Nejdůležitější témata posledních let pro dohled ČNB jsou konsolidovaný dohled, jednotná evropská licence, centrální registr úvěrů, integrace regulátorů na finančním trhu a nová kapitálová koncepce Basel II.
ČNB jako regulátor a dohlížející vydává licence a povolení k činnosti. Dále sleduje subjekty, jejich zdraví a v případě, že zjistí pochybení, může udělit opatření k nápravě či sankci. Při vážných problémech přistupuje k odejmutí licence. Zatímco v bankovnictví se považuje odejmutí licence za nástroj, který by se neměl často používat, v pojišťovnictví, ale především na kapitálovém trhu se jedná o účinný nástroj podporující morálku ostatních subjektů.
Základní formy výkonu dohledu jsou dohled na místě a dohled na dálku. Prostřednictvím dohledu na dálku je subjekt pravidelně sledován a kontrolován. Je zajišťován stálým inspektorem, který se specializuje na daný podnik(y). Subjekty finančního trhu jsou povinny v určitých periodách zasílat finanční výkazy. Výsledkem jsou vzájemně porovnatelné ukazatele, které by měly naznačit situaci podniku. Dohled na dálku je nezbytné doplňovat dohledem na místě. Často je pojímán jako návštěva subjektu zaměřená na konkrétní problém, např. sledování určitého rizika. |