Implementace evropského zatýkacího rozkazu

Evropský zatýkací rozkaz byl potřebnou odpovědí na rostoucí přeshraniční kriminalitu, která nastala po odstranění vnitřních hranic mezi členskými státy Evropské unie. Navíc tenhle institut představuje celkem nový systém justiční spolupráce v trestních věcech, založený na vzájemné důvěře a na zásadě vzájemného uznávání rozhodnutí. Bakalářská práce " Implementace evropského zatýkacího rozkazu" se věnuje v první řade historickému vývoji mezinárodní spolupráce, která prospěla nebo přímo vedla k přijetí Rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13 června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi jednotlivými členskými státy. Práce dále analyzuje hlavní rozdíly mezi novým institutem evropského zatýkacího rozkazu a předchozí právní úpravě -- extradici. Hlavní část práce je věnovaná problémům spojeným s implementací Rámcového rozhodnutí do vnitrostátních právních řádu členských států, a to jednak z časového, obsahového a ústavního pohledu, v případě kterého jsou popsány ústavní peripetie v České republice, Německu, Polsku a Belgii. I když implementaci evropského zatýkacího rozkazu bezesporu doprovázeli četné potíže, nemůžeme nepřiznat, že výrazně zjednodušil a zrychlil celý proces předávání osob, který byl naprosto nezbytný vzhledem k rostoucí kriminalitě a reálnému nebezpečí teroristických útoků, kdy již zastaralá a formalistická úprava vydávání nemohla obstát. Nový evropský zatýkací rozkaz tak představoval nutný logický krok.

The European Arrest Warrant was the necessary response to the increase in cross-border crime, which had been a result produced by the liquidation of the internal state boundary. Furthermore it represents a fully new system of judicial cooperation in criminal matters among the Member States of European Union, based on principle of mutual trust and on the principle of recognition of judicial decisions and judgments. At the first stage the thesis "Implementation of European Arrest Warrant" describes the historical events marking or directly leading the adoption of the Framework Decision on the European Arrest Warrant and the surrender procedures between Member States by the Council of the European Union on 13th June 2002. Then major differences between this new institute and its former legislation, extradition procedures, are being analyzed. The main part is being focused on problems that occurred during transposition of the named Framework decision into Member States' internal law systems, from time, content and constitutional compliance point of view while with this last the complications that Czech republic, Germany, Poland and Belgium faced are being described. Even though no doubts that the implementation of European Arrest Warrant encountered a lot of troubles we can not simply deny that it made enormously the whole process of surrender more easy and quicker which was absolutely needed in these times of increasing cross-border criminality and real danger of terrorism while the old extradition procedures were fully obsolete and too formal. The new European Arrest Warrant then represents a simple mandatory logical step forward.