Regulace elektrárenských a plynárenských utilit byla ustavena na počátku 20. století v USA na podnět méně efektivních firem, které měly obavy před konkurencí. Důvodem zavedení regulací tedy nebyla ochrana spotřebitelů, jak tvrdili její obhájci. Až po tomto administrativním vytvoření elektrárenských a plynárenských monopolů byla formalizována teorie přirozeného monopolu, která pak byla používána k odůvodnění vládních zásahů a regulací. Tato teorie je však principielně neplatná. Žádná firma se nikdy v přirozeně monopolním postavení nenacházela. Pro fungování jakéhokoliv trhu včetně odvětví elektroenergetiky a plynárenství je důležité odstranění zbytečných regulací a hlavně ponechání volného vstupu do odvětví.
Liberalizaci v Evropě zahájila VB, kterou pak následovaly další státy. Výsledkem byl pokles cen elektrické energie ve všech státech, které otevřely svůj trh s elektřinou. Distribuce a přenos (přeprava) elektřiny a plynu však stále zůstávají předmětem regulace.
Růst cen elektrické energie je zapříčiněn nedostatkem elektřiny v Evropě způsobeným stagnující či klesající nabídkou a rostoucí poptávkou. Růst cen plynu pak souvisí s růstem cen ropy na světových trzích, neboť cena plynu je obchodně vázána na cenu ropy.
Ceny energie však mnohem více zatěžují naše firmy než firmy německé a tak snižují jejich konkurenceschopnost. |