Vliv fenoménu rozšiřování na legislativní proces v Evropské unii

Bakalářská práce hodnotí proces přijímání legislativy Evropské unie, jeho vývoj a efektivitu vzhledem na rozšiřování členské základny. Jejím cílem je zhodnotit, do jaké míry se následkem přijetí nových členů rozhodování EU stává komplikovanějším a jestli je nutné celý systém dále reformovat. Práce se zaměřuje na legislativní proces v současnosti a popisuje období, kdy se jeho pravidla měnily nejvíce. Byly to právě 90tá léta, kdy legislativní proces prošel historicky nejvíce změnami. Jejich podnětem bylo připravit instituce EU na doposud největší rozšíření. V konečném důsledku se ukázalo, že tyto změny eliminovaly dopady, jaké mohlo mít budoucí rozšíření na efektivitu rozhodování EU. Navzdory obavám instituce EU fungují, i když se do jejich práce zapojilo 12 dalších aktérů s rozdílnými zájmy. Nicméně pravdou také je, že jejich práce na legislativě je komplikovanější a budoucí rozšíření si žádá další úpravy pravidel.

The thesis evaluates legislation procedure of the European Union, its dynamics and effectiveness in regard to enlargement. The aim of this thesis is to assess to what extent the decision-making procedure got complicated and whether it is necessary to reform the whole system as a consequence of new members' adhesion. This paper focuses on current decision-making rules as well as the changes which brought this procedure to this status -- the reform activity during 1990s. The purpose of these reforms along with other aims was to prepare the EU institutions for the biggest enlargement they have ever experienced. These changes proved to be what helped to eliminate the consequences which could the new members with diverse priorities bring to the decision-making process. In spite of worries which preceded the Eastern enlargement, the institutions continue to work well, however, their workload has increased and there is a widespread belief that the next enlargement requires more reforms.