Dopady strukturální a regionální politiky EU na tuzemskou ekonomiku a hodnocení těchto dopadů v kontextu zkušeností vybraných členských států

Práce se zaměřuje na hodnocení možných dopadů rozličných opatření strukturální a regionální politiky Evropské unie uplatňovaných v České republice. Kromě předběžného hodnocení využívání strukturální pomoci v ČR si práce klade především za úkol zasadit náš přístup k implementaci politiky hospodářské, sociální a územní soudržnosti do celkového unijního kontextu. To vyžaduje nejen obecné hodnocení z hlediska naplňování jednotlivých priorit, jež si ČR stanovila, ale především přímé srovnání dopadů obdobných opatření na ekonomiky členských států EU v minulosti. Z tohoto důvodu tvoří důležitou součást práce čtyři případové studie, jež analyzují dopady využívání kohezní politiky v tzv. bývalých zemích soudržnosti (Španělsku, Portugalsku, Řecku, Irsku), a to od prvního programového období 1989--1994 až do současného programového období 2007--2013. S ohledem na výchozí podmínky těchto ekonomik lze považovat jejich konvergenční proces k průměru EU za poměrně úspěšný. Nicméně existují zde některé důležité rozdíly jak v použití, tak i v dopadech strukturálních fondů v těchto čtyřech zemích. Výsledky zkoumání naznačují, že dopady kohezní pomoci ve Španělsku byly poměrně významné -- především šlo o její příspěvek k ekonomickému růstu a snižování nezaměstnanosti. Španělsko jako celek konvergovalo ve sledovaném období k průměru Evropské unie ve většině důležitých ekonomických indikátorů. Hospodářská konvergence probíhala i na regionální úrovni, nicméně vývoj měl rozdílnou dynamiku a jiné příčiny v různých oblastech. Přibližování portugalského hospodářství k unijnímu průměru bylo naproti tomu podstatně méně razantní a disparity na regionální úrovni zde spíše vzrostly. Význam využívání strukturální fondů v Řecku spočívá především v jejich tlaku na zlepšování institucionálního rámce a uplatňování strategického plánování. Ze zkušenosti čerpání pomoci v Irsku pak vyplývá obecný imperativ k co největšímu využívání unijních prostředků zejména na veřejné statky, spíše než na podporu soukromého sektoru. Česká republika by si měla ze zkušeností čtyř kohezních zemí vzít poučení. Efekty politiky soudržnosti pro tuzemskou ekonomiku mohou být totiž poměrně velmi významné, a to nejen v krátkodobém a střednědobém, ale především v dlouhodobém horizontu. Je však třeba mít na paměti, že jde o možné dopady, jejichž reálné naplnění závisí především na samotných aktérech, ať již na úrovni strategického řízení, řízení a implementace programů či na úrovni konečných příjemců kohezní pomoci.