Pozice a aktivity České republiky v OSN

Tématem této práce jsou "Pozice a aktivity České republiky v OSN". V rámci tohoto tématu se pak blíže věnuji úloze OSN při zajišťování mezinárodního míru a bezpečnosti a zahraniční politice České republiky ve vztahu k tomuto hlavnímu úkolu OSN jako organizace kolektivní bezpečnosti. Zaměřuji se na zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti proto, že toto téma vždy bylo, je a bude aktuální, neboť zajistit mírový rozvoj všech států světa je hlavním úkolem pro celé mezinárodní společenství. V této otázce se také setkávají všechny vědní disciplíny, které se mezinárodními vztahy jako takovými zabývají. Jak teorie mezinárodních vtahů, tak mezinárodní právo, se snaží nacházet řešení, která by zabránila vypuknutí další války. V této práci analyzuji českou zahraniční politiku na třech rovinách analýzy, a to na úrovni mezinárodního systému, na hladině státu a na rovině vnitrostátních institucí. Na úrovni mezinárodního systému popisuji realitu z perspektivy mezinárodní mezivládní organizace, v tomto případě Organizace spojených národů, přičemž tento pohled na světovou politiku analyzuji pomocí sociologického institucionalismu, který se jako jedna z konstruktivistických teorií nejlépe definuje kritickým vymezením vůči strukturálnímu realismu, jenž působí na stejné úrovni analýzy. Na hladině státu analyzuji českou zahraniční politiku z pohledu klasického realismu, jelikož ten je na této hladině analýzy se svým státocentrickým pojetím nejsilnější a stále nejvlivnější teorií mezinárodních vztahů a na úrovni vnitrostátních institucí nahlížím na českou zahraniční politiku z pohledu byrokratického modelu. Samotná práce má tři hlavní kapitoly, ekvivalentně ke třem hladinám analýzy. V první kapitole se nejprve věnuji dvěma teoriím mezinárodních vztahů, a sice strukturálnímu realismu a sociálnímu institucionalismu. Dané teorie a jejich pohledy na určité koncepty reality světové politiky uvádím proto, že se na této hladině analýzy snažím především o vymezení teoretických předpokladů pro úlohu OSN jako mezinárodního suveréna. V praxi dle mého názoru tento post již zastává, s ohledem například na koncept odpovědnosti za ochranu, ovšem v teorii mezinárodního práva stále někteří autoři uvádějí, že nejenže v mezinárodním právu chybí donucení, ale státy jsou dokonce jedinými plnoprávnými subjekty mezinárodního práva. Ve druhé kapitole se věnuji obecně zahraniční politice České republiky ve vztahu k OSN jako systému kolektivní bezpečnosti, který představuje optimální řešení pro zajištění bezpečnosti ČR jako tzv. malého státu. V této kapitole také poukazuji na tradici a prestiž, jaké se těšilo Československo jako zakládající člen OSN. Třetí kapitola navazuje na druhou a analyzuje vnitřní procesy, které předcházejí tvorbě české zahraniční politiky. V tomto ohledu se zaměřuji především na vnitrostátní instituce. Z analýzy na této úrovni je vidět, jak je tvorba zahraniční politiky složitý proces, který se navíc odvíjí od názorů politický stran, které jsou zrovna u moci.