Český finanční a účetní časopis 2010(2):4-5 | DOI: 10.18267/j.cfuc.62

225. výročí zrodu amerického dolaru aneb o české cestě vedoucí k jeho názvu

Petr Marek

Vážení čtenáři, letos tomu bude 225 let od okamžiku, kdy Druhý kontinentální kongres1 vyhlásil na svém newyorském zasedání dne 6. července 1785 za měnovou jednotku Spojených států amerických jeden dolar. K samotnému vydání dolaru došlo však až o 7 let později na základě Mincovního zákona, Coinage Act, z 2. dubna 1792. Od této chvíle se americký dolar stal vším, čím se mohl stát. Pro některé lidi byl a je bohem, ke kterému se modlili a modlí, a jeho nabývání obětovali a obětují celý svůj život. Pro druhé představuje synonymum veškerého zla, jež může téměř za všechny lidské zločiny a jiné nectnosti. Pravda bude asi někde uprostřed obou názorů. Dolar je ve skutečnosti dobrý sluha, ale současně se může stát velmi špatným pánem. Tohoto výročí bych, nicméně, rád využil k připomenutí české stopy ve slovu dolar. Pro tyto účely se musíme vrátit do začátku 16. století, kdy v Krušných Horách na panství rodu Šliků byla nalezena bohatá ložiska stříbrné rudy, a následně založena hornická osada s latinsko-německým názvem Sanctus Joachims Thal, v češtině Údolí svatého Jáchyma neboli dnešní Jáchymov. Na základě usilovného diplomatického jednání se Šlikům podařilo získat souhlas českého zemského sněmu z 9. ledna 1520 ke zřízení soukromé mincovny, později následoval i souhlas českého krále Ludvíka Jagellonského. Svolení bylo uděleno k ražbě jednak pražských grošů podle kutnohorského vzoru, a jednak zlatníkových grošů podle vzoru saského. A právě zlatníkové groše získaly později označení podle místa svého vzniku, slovo tolar bylo odvozeno od staroněmeckého slova Thal (v dnešní němčině Tal). Přiznejme si tedy, že slovo dolar je odvozeno z německého, nikoliv českého slova. Přesto však česká stopa v jeho názvu je zcela nesmazatelná. Tolary byly ražené na území tehdejšího českého království, dnešní České republiky, a to na základě svolení českého krále a českého zemského sněmu, přičemž na rubu mince byl zobrazen dvouocasý lev s korunou, coby český znak a uvedeno jméno vládnoucího českého krále. K rychlému rozšíření tolarů po Svaté říši římské napomohlo současně několik faktorů. Především se jednalo o mince kvalitně ražené, jejichž hmotnost a ryzost kovu byla pečlivě hlídaná. Šlikové nebyli nuceni razit drobné mince, a mohli se soustředit na mince vyšší hodnoty. Zásluhou dobrého vztahu se saským dvorem získali přístup na saský trh, hlavně pak na trh drahých kovů v Lipsku. Výnos byl použit mimo jiné pro splácení šlikovského dluhu v zahraničí, pro výplatu podílu dalších šlechtických rodů v Cechách, a paradoxně i pro nákup drobných stříbrných mincí na zajištění výplat horníkům a dalším zaměstnancům. V důsledku toho se tolary staly jedním z nejoblíbenějších platidel své doby. Jak se tolary dostaly přes Atlantik až do Ameriky? Zásluhu na tom mají evropští osadníci, jež byli zvyklí označovat tímto slovem kvalitní stříbrné mince. V 18. století byly takovýmito mincemi dostupnými v Americe hlavně mexické osmirealy, a právě těmto mincím se začalo pro podobnou velikost a hmotnost s českými tolary říkat mexické dolary. Od toho byl již krok k tomu, aby Druhý kontinentální kongres za měnovou jednotku Spojených států amerických stanovil dolar, tedy označení běžně používané v té době pro nejkvalitnější mince na trhu. Z mexického osmirealu pochází rovněž používání symbolu "$" pro americký dolar. Na první pohled se sice zdá, že se jedná o pouhé svisle přeškrtnuté písmeno S. Ve skutečnosti však tento symbol představuje Herkulův sloup. Na lícní straně španělské koloniální mince ražené v Mexiku byl pochopitelně portrét španělského krále, konkrétně v letech 1759 až 1788 to byl Karel III. Na rubové straně byl jednak královský znak a jednak dva Herkulovy sloupy, oba obtočené páskou označené nápisy Plus na levém a Ultra na pravém sloupu. Podle starých řeckých bájí a pověstí2 je postavil Herkules na své cestě při plnění jednoho z dvanácti úkolů, kdy měl z dalekého západu přihnat jakési stádo krav. Těmito sloupy by měly být dva skalní výběžky na obou stranách gibraltarské úžiny, Gibraltar na evropské a Jebel Musa na africké straně. Pro mnohé cestovatele z dávných dob představovaly Herkulovy sloupy konec světa, za nímž už žádného života není. Podle Platóna by však za nimi měla ležet ztracená Atlantida. Pro Kryštofa Kolumba se překonávání překážek a hledání nových zemí stalo výzvou, proto objevil Ameriku (tedy aspoň její ostrovní část). Španělský král Karel I. (vládl v letech 1516 až 1556) si právě na základě těchto nových zeměpisných objevů zvolil jako své osobní motto Plus Ultra (přeloženo z latiny Ještě dál), jež používal současně se zobrazením těchto sloupů. Jeho motto přetrvalo nakonec i na španělských mincích z 18. století. Američtí osadníci pak pro zjednodušení používali ve svých účetních záznamech symbol "$" nejdříve jako vyjádření počtu mexických osmirealů. A později se tento symbol uchytil i pro americký dolar.3 Co tedy popřát americkému dolaru při příležitosti výročí jeho vzniku? V souladu s nápisem na Herkulových sloupech, které používá jako svůj symbol, mu tedy popřejme Ještě dál, neboli Plus Ultra.

Zveřejněno: 1. červen 2010  Zobrazit citaci