Vzpomínka VŠE na Jana Palacha

16. ledna
2017

V těchto dnech si připomínáme 48. výročí upálení Jana Palacha, který svá vysokoškolská studia zahájil v září 1966 na Výrobně-ekonomické fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. I proto se dnes VŠE zúčastnila tradičního pietního aktu u posmrtné masky Jana Palacha na průčelí hlavní budovy Filozofické fakulty, kde za VŠE přednesl krátký projev a položil smuteční věnec kancléř dr. Andrej Tóth.

Datum 16. ledna 1969 se navždy zapsalo do moderních českých dějin smutným, tragickým, leč hrdinským činem mladého vysokoškolského studenta Jana Palacha, který se na protest proti okupaci Československa sovětskými vojsky rozhodl vyburcovat společnost k aktivnímu odporu prostředkem v naší zemi do té doby zcela ojedinělým – sebeupálením. Byť jakýkoliv celospolečenský aktivní vzdor, který by zvrátil vývoj naší země, byl pod tlakem tehdejší politické reality již jen stěží představitelný, vzbudil Palachův čin velký ohlas nejen u nás, ale i v zahraničí.

Přesto, že Jan Palach bývá spojován s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy, celé dva roky, tedy většinu svého vysokoškolského studentského života, strávil na Vysoké škole ekonomické. VŠE nebyla sice Palachovou první volbou, nicméně víme, že se studiu oboru Ekonomika zemědělství na tehdejší Fakultě výrobně-ekonomické věnoval s pílí a není vyloučeno, že tato píle neplynula z hlubšího zájmu o ekonomii. Mohla by o tom svědčit i skutečnost, že zde za dva roky studia složil celkem 16 zkoušek. Jan Palach se koneckonců studiu ekonomie věnoval i po přestupu na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v září 1968, kde studoval kombinaci oborů historie a politická ekonomie. I když se Jan Palach na VŠE dostal „z nouze“, protože ho na Filozofickou fakultu v roce 1966 nepřijali, mezi svými spolužáky se o tom neměl vůbec zmiňovat, nikdy si na to stěžovat a dokonce ani prozrazovat, že by na Filozofickou fakultu rád přestoupil.

VŠE byla místem, kde se Jan Palach seznámil s vysokoškolským prostředím a jeho fungováním. Zde se poprvé aktivně zapojil i do studentského života, na jaře 1968 pomáhal na VŠE zakládat Akademickou radu studentů a pravděpodobně se stal i členem jejího předsednictva. Na VŠE se rovněž seznámil s Ladislavem Žižkou, spolužákem, se kterým se Palach setkával i po svém přestupu na Filozofickou fakultu. Právě Ladislav Žižka byl pravděpodobně jedním z mála vrstevníků, ke kterému měl Jan Palach nejblíže a ke kterému byl nejotevřenější. Jemu také koneckonců poslal jeden ze svých posledních dopisů.

Jan Palach byl studentem, který se kromě studijních povinností nejvíce zajímal o veřejné a politické dění. Právě na VŠE zažil Jan Palach i zásadní období, které v něm ještě více prohloubilo zájem o politiku, a to období Pražského jara. Liberální prostředí VŠE poloviny 60. let bylo z tohoto hlediska pro Jana Palacha velmi příznivé. Velká část pedagogů VŠE totiž aktivně podporovala reformní snahy v KSČ a ve společnosti. Pracovníci VŠE připravovali řadu analýz a podkladových materiálů pro ekonomickou reformu, resp. byli členy týmů podílejících se na přípravě ekonomické reformy pod vedením významného českého ekonoma Oty Šika. A dodejme, že tehdejší rektor VŠE Vladimír Kadlec se v dubnu 1968 stal i ministrem školství.

Je tedy bez pochyb, že reformně-akční prostředí VŠE, díky své roli, jako jedné z teoretických základen národohospodářského života, bylo hlavní intelektuální bází pro formování Jana Palacha jako aktivního vysokoškolského studenta se širším zájmem o celospolečenské dění, které se pak naplno projevilo ve druhé polovině roku 1968, kdy již studoval na Filozofické fakultě. Svědčí o tom i fotky Jana Palacha v obou indexech. Zatímco z indexu VŠE na nás ještě dívá „klukovsky“ zvědavá tvář osmnáctiletého hocha, z indexu Filozofické fakulty již na nás Jan Palach hledí s vážným a soustředěným pohledem zralého vysokoškoláka, který je připraven bránit svůj hodnotový žebříček, jenž nabyl v rodinném prostředí a dále jej tříbil během svého vysokoškolského studia.

Navzdory tomu, že za dva roky uplyne od Palachovy smrti padesát let, odkaz Jana Palacha je stále živým a má stále co sdělovat i dalším generacím.

Čest jeho památce!